Kastrace: Fakta a mýty

Kastrace z pohledu veterinárního lékaře

      Stále častěji se setkáváme s tím, že různorodé názory na kastrace vedou k sáhodlouhým diskuzím na Facebooku, kde se však objevují dezinformace ohledně toho, jak zákrok probíhá, jeho ne/vhodnosti, případného rizika atd. Zvířata kastrujeme primárně jako prevenci nechtěného množení, a to poté, co jsme v začátcích prodělali zkušenosti, že i noví majitelé, kteří množit opravdu nechtěli, zvířata prostě neuhlídali. Ti, kteří množili naschvál, jsou téma na samostatnou kapitolu... Sekundárním důvodem pro kastraci je zdravotní prevence. Dostávají se k nám feny/kočky s akutními záněty dělohy, nádory na mléčné liště, psi s rakovinou varlat atd. 

          Abychom získali odborné a komplexní odpovědi na ty nejčastější otázky, které zajímají majitele, požádali jsme tým lékařů z FamilyVET Liberec, aby téma kastrace uvedli na pravou míru a podělili se s námi všemi o zkušenosti a poznatky z praxe.

 

„Jak probíhá kastrace?“

„Kastrace je náročná a těžká operace, zbytečně prodělaná anestezie a rekonvalescence.“

Ano i ne. Kastrace jako preventivní zákrok určitě není náročná ani těžká operace a samozřejmě čím mladší zvíře ji podstupuje, tím méně je zatížen organismus a rekonvalescence je kratší. V dnešní době je anestezie na velmi vysoké úrovni a úzce souvisí s rozvojem medicíny jako takové. Používají se moderní anesteziologické přístroje a přístroje pro monitoring pacienta, díky kterým je operační tým schopen zajistit bezpečný průběh celé operace. Taktéž je k mání nespočet léků s různými účinnými látkami, jimiž anesteziolog „ušije“ anestezii přímo na míru pacienta, dle jeho věku a aktuálního zdravotního stavu. Není tedy nemožné uspávat i nemocné či starší pacienty, je ale nutné myslet na zvýšené riziko.

          Kastrace probíhá ve většině případů naprosto bez komplikací a psi i kočky ji snášejí velmi dobře.

 

U fen se kastrace provádí dvěma způsoby:

          1) laparotomicky = chirurgickým řezem do břišní stěny, kdy velikost řezu je úměrná velikosti pacientky. Provádí se ovariektomie (OE, podvaz a odebrání obou vaječníků) nebo ovariohysterektomie (OHE, odebrání vaječníků i dělohy). To, která forma je vhodnější, rozhodne lékař po zkontrolování a zhodnocení případného patologického stavu dělohy, jako je např. náplň, zduření stěny nebo přítomnost cyst. Poté se zašije stěna břišní, podkoží a kůže. Pokud je děloha v pořádku a chirurg se rozhodne jen pro OE, děloha během krátké doby zvazivovatí a zakrní, protože přijde o hormonální stimul z vaječníků. U fen, které přijdou o celé vaječníky není možné, aby  později prodělaly pyometru (zánět dělohy)!

 

          2) laparoskopicky = dvěma malými, cca 0,5 – 1 cm velkými řezy, kterými se zavedou porty. Jeden port je pro kameru a druhý pro pracovní nástroje. Malé řezy se poté zašijí. Tento typ kastrace pacientky snášejí velice dobře, rekonvalescence je velmi rychlá – druhý den po operaci již neprojevují nepohodlí a chovají se jako před kastrací. Tato kastrace je s výhodou u fen nad 5kg, kde je pro nástroje dostatek manipulačního prostoru. V malém procentu těchto zákroků se stává, že kastraci nelze dokončit laparoskopicky, ale musí se přejít na zákrok klasický. Důvodem k tomu může být například velká cysta na vaječníku, nebo patologický stav dělohy.

 

U psů se provádí jeden řez vedený v oblasti mezinoží, jímž se vyjmou obě varlata, a rána se poté zašije. Velikost řezů je závislá na velikosti pacienta. Do šourku se nezasahuje, pouze v případě patologie, kdy je potřeba šourek resekovat - odebrat; po kastraci pak postupně dochází k jeho zatáhnutí.

 

U koček se nejčastěji provádí ovariektomie (OE, odebrání obou vaječníků). Zákrok je velmi rychlý a pro chirurga rutinní. Provádí se dvěma způsoby, a to buď z levého boku, nebo klasicky řezem uprostřed břicha. Pacientka má poté jen malou, 1,5 – 3 cm dlouhou jizvičku. Pokud se odebírá i děloha (OHE), většinou jen z důvodu patologických změn nebo nechtěného nakrytí, volí se přístup přes břišní stěnu a jizva je větší.

 

U kocourů se provádí dva cca 0,5 – 1 cm řezy, které se vedou šourkem, jimiž se varlata vyjmou. Kožní řezy se nešijí, aby mohl odtékat raný sekret. Šourek se poté zastříká tzv. tekutým obvazem.

 

„Kdy je vhodná kastrace?“

          Nejen v České republice se stále mezi odbornou veřejností vedou diskuze právě o tom „nejlepším“ čase, kdy kastraci provézt. Ordinace FamilyVET sleduje celosvětový trend a doporučuje kastraci fen před prvním anebo mezi prvním a druhým háráním. V této době je již pacientka zcela pohlavně dospělá a zároveň se významně snižuje riziko výskytu nádoru mléčné žlázy (v tomto rozmezí je riziko do 8 % [Doležel, Radovan – Veterinární porodnictví]).

          U psů samců se kastruje od 9. měsíce věku, v závislosti na plemeni – velká a obří plemena později.  

          U koček doporučujeme kastraci již od 4. – 5. měsíce, protože již sedmiměsíční „kotě“ může na svět přivést koťata.

          U kocourů je s výhodou počkat s kastrací do jednoho roku věku. Močový a pohlavní aparát je v té době zcela vyvinut a snižuje se tak riziko problémů s vývodnými močovými cestami v budoucnosti. Pokud se ovšem kocouři začnou pohlavně projevovat dříve a pro majitele je tento stav neúnosný, lze kastrovat i dříve, ovšem s rizikem možného výskytu problémů s dolními cestami močovými do budoucna.

 

„Po kastraci se každému zvířeti mění povaha.“

          Omyl. 

          U fen a koček se téměř nesetkáváme se změnou povahy, bývají například mazlivější, což rozhodně není na škodu. Povaha feny tedy po kastraci zůstane stejná jako v době pohlavního klidu – období mezi háráním.

          U psů a kocourů je možná změna povahy vzhledem k pohlavnímu chování; neprojevují přílišný zájem o opačné pohlaví v říji. Pes s problémovým chováním se po kastraci může stát méně agresivním, v některých případech bývají psi i ovladatelnější. U psů hodně záleží na tom, zda je chování zafixováno jako zlozvyk, nebo je jen pudové. Kocouři se po kastraci netoulají, neperou se a drží se u domu, přestávají si totiž budovat a bránit teritorium.

          Je nutné zdůraznit, že ovladatelnost psa (i feny) je závislá na výchově a výcviku, nikoliv primárně na kastraci!

 

„Kastrovaný pes nehlídá, kastrovaný(á) kocour/kočka nechytá myši!“

          Toto je opravdu mýtus.

          Kastrace nemá absolutně žádný vliv na lovecké instinkty koček/kocourů, nebo hlídací sklony psů.

 

„Fena musí mít jednou za život štěňata.“

          Mýtus velice rozšířený mezi chovateli, i přes to, že není podložen žádnými věrohodnými daty. Zastánci tvrdí, že fena, která nikdy neměla štěňata, trpí ve vyšším věku častěji nádory mléčné žlázy a jinými gynekologickými obtížemi, jako je např. pyomera (hnisavý zánět dělohy).

          Ovšem opak je pravdou. Frekvence výskytu nádorů mléčné žlázy, nádory dělohy nebo pochvy a pyometry je téměř identická u fen, které rodily, jako u fen, které štěňata neměly. Výskyt těchto onemocnění je ovlivněn hladinou pohlavních hormonů a jejich cyklických změn – u fen je hladina pohlavních hormonů v průběhu hárání, po kterém fena nezabřezne, podobná jako u hárání, které končí graviditou.

          Jedině kastrované feny mají podstatně nižší riziko vzniku jednoho z těchto onemocnění, protože u nich nedochází k cyklickým změnám hladin pohlavních hormonů.

 

„Přibírání, inkontinence a psychická újma.“

          Jak již bylo řečeno, každý pacient či pacientka reaguje na kastraci jinak. V odborné literatuře se můžeme setkat s články o postkastračním zpomalení metabolismu. S tím se většinou nesetkáváme u zvířat, která byla vykastrována v nižším věku. Nicméně při dodržení zásad správného krmení - kvalitní strava v dostatečné, ale ne nadbytečné dávce, nepřekrmování pamlsky, pravidelný pohyb - zůstane váha i kastrovaného zvířete stejná. Pokud se toto nedodržuje, začne vám samozřejmě přibírat a tloustnout i nekastrovaný jedinec…

          Inkontinence neboli mimovolný únik moči (zejména u fen) se po kastraci objevit může a to v různě dlouhém časovém rozmezí, od dnů až po měsíce po zákroku. Celkově se udává asi 3 – 5 % výskyt po kastraci u fen nad 25 kg hmotnosti. Inkontinence je způsobena nedostatečnou hladinou estrogenů v krvi, která vede ke snížení tonu hladkosvalového svěrače močové trubice, není tedy způsobena špatným provedením chirurgického zákroku, ale nedostatkem hormonů.

          Estrogeny se produkují mimo vaječníky také v kůře nadledvin, a tato hladina obvykle stačí k fyziologické práci svěračů. Pokud hladina hormonů není dostačující a vyvine se inkontinence, po důkladné diagnostice a zvážení ostatních možných příčin je řešitelná nasazením léků.

          Kastrace nepůsobí psychické újmy. Pro kočku i psa je koitus pouze způsob, jakým se rozmnožit; nemají z pohlavního styku uspokojení jako člověk. Po kastraci může opadnout zájem o opačné pohlaví vzhledem k nízkým hladinám pohlavních hormonů, které však psům ani kočkám nevadí. Naopak u spousty fen, psů, koček i kocourů, kteří jsou nekastrovaní, můžou majitelé během pohlavních cyklů sledovat různé psychické újmy. Feny jsou při hárání často apatické, nežerou, jsou nesoustředěné, výcvik s nimi je téměř nemožný. Psi kolikrát probrečí celé noci láskou k sousedovic háravce, nežerou i několik dní, při následování svých lásek se můžou zranit, někteří demolují vybavení bytu či plot ve snaze dostat se k „cíli“, jejich poslušnost a zvladatelnost se v tomto období výrazně snižuje. Kocouři se toulají, perou a často se domů vrací v zuboženém stavu až po několika měsících. Kočky se mrouskají několikrát do roka a pokaždé jsou obletovány davy kocourů. Průměrně se jim rodí 6 koťat a jsou schopné je odchovat až 3x ročně.

 

„Kastrace jako podmínka při odběru.“

          Kastrace je mezi majiteli psů poměrně citlivé téma. Většina veterinárních lékařů se ke kastraci, coby preventivnímu, případně i léčebnému zákroku přiklání a i dlouholeté výzkumy prokazují, že pozitiva kastrace mnohonásobně převyšují případná rizika.

          V první řadě je nutno uvést, že kastrace řeší některá onemocnění, které mohou výrazně zkrátit život zvířete. Téměř 50% nekastrovaných fen má ve vyšším věku potíže s reprodukčními orgány, např.:

                    - falešná březost – nebřezí feny mohou v období 2 – 8 týdnů po hárání vykazovat různě silné příznaky březosti a porodu; ve většině případů dochází ke zvětšení mléčné žlázy a produkci mléka. Nebezpečím intenzivní laktace je zadržení mléka a následný zánět mléčné žlázy. Falešná březost se může opakovat po každém pohlavním cyklu a její průběh bývá pokaždé horší. Výrazně zvyšuje pravděpodobnost výskytu nádorů mléčné žlázy.

                     - nádory mléčné žlázy – u fen vídáme ze 45 – 50 % maligní nádory: karcinomy, adenokarcinomy; u koček je až 90 % případů maligních: adenokarcinomy [Doležel, Radovan – Veterinární porodnictví])

                     - pyometra – závažný a v pokročilém stadiu často smrtelný stav; statistiky uvádí až 25% výskyt u fen v chovatelském období; jedná se především o feny starší 7 let věku

                     - cysty a nádory na vaječnících

                     - glandulární cystická hyperplazie endometria – abnormální ztluštění vnitřní vrstvy dělohy s přítomností mnohočetných cyst; vznik je podmíněn opakovaným působením estrogenů a progesteronu

                     - cukrovka (diabetes mellitus) – stav, při kterém není organismus schopný hospodařit s glukózou. Vzniká při vysoké hladině progesteronu, který působí zvýšenou produkci růstového hormonu v mléčné žláze; ten poté významně snižuje účinek inzulinu na glukózu. Slinivka břišní je tak nucena ke zvýšení produkce inzulinu, aby udržela glukózu ve fyziologickém rozmezí. Tento stav může vést k úplnému vyčerpání a nevratnému poškození slinivky a rozvinutí diabetu.

                      

          U psů pak kastrace předchází vzniku různých onemocnění prostaty (především hyperplazie prostaty, cystickým změnám či nádorům) a také nádorům varlat.

          Dalším důvodem pro kastraci je regulace psí i kočičí populace. Je třeba si uvědomit, že fena je schopná mít 2 vrhy štěňat ročně, velikosti vrhů jsou pak v závislosti na plemeni – štěňat může být 10 i více. Kočka je schopna až 3 vrhů koťat ročně, v jednom vrhu může být až 12 koťat. Ne vždy se tedy majitelům podaří udat všechna mláďata, natož pak do dobrých rukou. Hlavně kočky pak končí na ulicích, kde vznikají nebo se rozšiřují lokality tzv. „divokých koček“, které se mezi sebou nekontrolovaně množí. 

Zpět na výpis